Ani měsíce po návratu mě úplně nedochází, jak jsem to vlastně celé přežil. Hlavně mi není jasné, jak je při mé lenosti možné, že jsem se byl schopen tolikrát  brzo ráno přemluvit, abych vylezl ze spacáku, snědl kaši z ovesných vloček, kterou upřímně nesnáším a jít 12 až 13 hodin s těžkým batohem do kopce z kopce. Nebylo to určitě mojí soutěživostí, vždyť jsem cestu od začátku považoval jako takovou tranzitní pouť do důchodu a sliboval si, že si ji užiju a že budu spokojen, když ujdu alespoň 1000 mílí. Není tam vlastně ani s kým soutěžit, jen sám se sebou. 

Mnohokrát jsem nápad, vydat se na tuto cestu, proklínal a představoval si, že bych raději ležel na kanapi nebo u vody nebo seděl v letní zahrádce na pivu. Pak jsem se rozhodl, že v půlce skončím, že těch 2 150 km je docela slušný výkon a nakonec jsem po 160 dnech stál na kanadské hranici a radoval se s mnohem mladšími hikery, že jsme to přes všechny překážky dali. 

Od návratu se mi ve dne v noci vracejí jednotlivé úseky cesty, lidé, které jsem potkal, různorodá psychická nastavení, do kterých jsem se v průběhu cesty dostával. Přesto, že jsem si mnohokrát řekl, že nikdy více, občas se přistihnu při přemýšlení, kam by mohla vést moje další cesta, ale asi mi bude nějakou dobu trvat, než zpracuju tu poslední, kterou jsem prošel. 

 

prof. RNDr. Miroslav Vosátka, CSc.

 

-----------------------
Po zaplacení vstupenky vám na email dorazí tato zpráva, jejíž přílohou je QR a číselný kód. Oba je možné u vstupu použít.
V případě zakoupeného lístku vám automaticky vytváříme rezervaci na místo k sezení - pokud se rozhodnete přikoupit další vstupenky, a bude to na stejnou registraci, tak vás automaticky přiřadíme k sobě.
Při sestavování plánu sezení začínáme vždy s prvními zakoupenými vstupenkami odpředu.